OBRAZ I. – VERNISÁŽ
rozsvěcuje se obraz kandinski 1
Výraz „všichni“ pro tento obraz znamená bez Ondry, Martiny, Leni a Katky a občas i bez Dušana (když se tančí choreografie).
ŘEČNÍK
Ze zákulisí na scénu, rovná si papíry u kec pultu
Z foyer přes hlediště přes červený koberec všichni účinkující I. obrazu – brblají „rebarbora“.
Jakmile víceméně většina vejde na scénu
ŘEČNÍK
VÍTÁME VÁS…
SBOR
rebarboruje značně potichu
fotograf
Pod scénou papararazzi fotografa – 3× je společné foto; musí to být inteligentně výrazné, ale nepřebíjet hlavní děj!
ONDRA A MARTINA
na scénu vletí Ondra s Martinou se slovy
Tý jo!
odebírají si sklenky od Katky
Servírka
mezitím Katka roznáší sklenky s pitím (víceméně si tuto scénu dělá podle sebe – musí to být inteligentně legrační, výrazné, ale nepřebíjet hlavní děj!) – sklenky jsou i na malém stolku
SBOR
odebírá si sklenky z malého stolku, na scéně se utvoří řada se sklenkami- viz choreografie
SÝKORKA
k Dušanovi:
To víno…
co říkáš na to víno?
Ty– odborník!
SBOR + řečník
Překvapivé! To bych nečekal!
vypijí, vrací víno, rozcházejí se po prostoru, rovnají se před promítaný obraz na stěně
ONDRA S MARTINOU
Martina: Dobré víno!
Ondra: Pěkné víno!
Martina: Dáme si ještě?
Ondra: To si piš!
DUŠAN
odtáhne Sýkorku od Ondry s Martinou
Grandiózní
mění se obraz kandinski 2
ŘEČNÍK
první část proslovu
…text…
…GRANDIÓZNÍ!
SBOR
Během proslovu si všichni stoupají čelem ke svítícímu obrazu a jak uslyší slovo „Grandiózní" – pohyb dle choreografie a text:
A E I O U
ONDRA S MARTINOU
Y
DUŠAN
sleduje Sýkorku i ostatní z výše „pocitu nadřazenosti", popíjí, očumuje Katku, apod.
SBOR
pohyb dle choreografie + text:
Nevzdělané!
Nepřípustné!
Hloupé! Hloupé!
Nezná, neví!
Trapné!
Chahacha, chachacha…
všichni dělají furt chachacha – postupně tlumeněji; 4 zvedačky
(ŘEČNÍK a SERVÍRKA se přitom opíjejí u kec pultu)
následují 3 zvedačky, mini duet Sýkorky a Dušana
Megalomanské
mění se obraz kandinski 3
ŘEČNÍK
druhá část proslovu:
…text…
…MEGALOMANSKÉ!
SBOR
během proslovu strnutí dle choreografie – zády k divákům – hlava napřed otočená na Řečníka, pak ke svítícímu obrazu – jakmile uslyší slovo „Megalomanské" – dělají „bzzzzzz" a pohyby dle choreografie i s Martinou a Ondrou načež:
Má Úcta!
ONDRA S MARTINOU
Nomaucta!
dál pohyb dle choreografie – Sýkorka i Ondra s Martinou všichni se pak otočí ke svítícímu obrazu, Sýkorka a
ONDRA S MARTINOU
pokračují dle choreografie
Nesmírné
mění se obraz kandinski 4
a v dohodnutém okamžiku – začíná
ŘEČNÍK
Toto dílo je… NESMÍRNÉ!
SBOR
Nesmírné!
Nesmírné!
ŘEČNÍK
Ba lze říci, že VESMÍRNÉ!
SBOR
Vesmírné!
Vesmírné!
ŘEČNÍK
Dokonce přímo INTERNATIONÁLNÍ!
SBOR
Inter – naci – onální!
ONDRA S MARTINOU
probíhají dle choreografie davem dozadu
SÝKORKA
k Dušanovi
A co české?
DUŠAN
Nenápadné… zapadne…
SÝKORKA
A co historie?
DUŠAN
Historie nepřežije…
SBOR
skanduje
Historie nepřežije, historie nepřežije…
pohyb dle choreografie… do toho ve vhodnou chvíli
SERVÍRKA
Dámy a pánové, otevírá se raut!
Prosím následujte mě!
SBOR
vrhne se do hlediště a po červeném koberci se ženou pryč, se zjevnou snahou urvat kus žvance, porazí při tom Servírku
SERVÍRKA
poražena davem se postaví na nohy a ukáže divákům fór: obrátí tácek s přilepenými skleničkami – a unaveně jde taky po červeném koberci pryč
ONDRA S MARTINOU
dle choreografie vzadu se pomalu začíná „přemazávat" obraz z Kandinského na I. obraz Muchy – Apoteóza z dějin slovanstva
ŘEČNÍK
mezi posledními na raut
FOTOGRAF
jako dojede zbytky a odnese skleničky v ubruse ze scény
Na scéně zůstávají Sýkorka a Ondra s Martinou… velice pomalu (aby se divák stihl přeorientovat na to, že se děje něco vážného a nového) začíná vzájemné poznávání a choreografie
TRIO I
Dialog Čech a Lech
Návrh dialogu je ještě klidně k diskuzi – nápady možno hlásit – každopádně to ale nesmí být dlouhé a musí to být veršované a zkratkovité (kromě konce) – divák pochopí o co jde!
(oba legendární bratry si představte totálně unavené z dlouhého putování a lezení na Říp… scénka samozřejmě musí vyznít k „popukání“)
Čech
Uff, dál nejdu! Tady zůstaneme!
Lech
Tak to teda NE! Táhneme se celou věčnost… a nakonec… KRTINEC!
ČECH
To je HORA!
LECH
To ani zdola!
ČECH
Neurážej mé národní cítění!
LECH
Ále… a navíc… tady nikde nic NENÍ!
ČECH
Vůkol mléko… strdí!
LECH
Něco tady smrdí! …brácho jdeme dál!
ČECH
Kdo by o to stál?
(řev za scénou… hádanice, za jít dál či nejít – vyzní to celkem nerozhodně!)
LECH
Tak sbohem brácho, nech mě jít… vždyť nemůžem spolu navždy být…
při odchodu do zákulisí
teď končí doba dětských her, tak to chápej tak to ber…
tento text se zpívá na melodii podobně otextované písně Karla Gotta – pokus o imitaci Gotta bude vítán!!!
ČECH
demonstrativně zamačkávaje slzu v oku
Jakejpak KRTINEC?
Hora s výhledem!
Hora s budoucností!
Hora s… jménem ŘÍP! …Tak… A ať to ňákej cizák zkusí vyslovit… Říp… Říp!
mumlá a mizí v zákulisí!
OBRAZ II. – Slovanská slavnost
rozsvítí se II. obraz Muchy – Slavnost Svantovítova
něco jako „Svěcení jara“
(mění se obraz, rozmazávání)
OBRAZ III. Kněžna Libuše
Libuše je Zuzana, Přemysl je Vrána, vladař Krok je Dušan, sestry Libuše Teta a Kazi – Sýkorka a Martina … + tančí všichni
po skončení III. obrazu na scéně zůstávají Sýkorka a Ondra s Martinou… opět rozmazávají obraz
TRIO II
poté se rozsvítí III. obraz Muchy – zavedení slovanské liturgie
Dialog Cyril a Metoděj
Cyril a Metoděj vyjdou ze zákulisí.
CYRIL
Metude, Metude, dál už to nepude…
Cyril malý, nožky bolí, už je celý ucajdaný…
Metoděj
Kecy, kecy, kecy… zatím jdem jen měsíc přeci!
CYRIL
Ách, tak to už jsme v Čechááách!
METODĚJ
Hle, pocestný… zeptáme se.
CYRIL + metoděj
Dobrý den!
Pocestný
(národnost: Rus)
Zdrástě gospodi!
CYRIL
Se mi nezdá český… Máte pivo?
POCESTNÝ
Nu v ó t! Nu vó dka! Vchadítě!
jako, že zve dál
CYRIL
Tak to je špatně, musíme víc na jih!
METODĚJ
Máš pravdu, taky tady chumelí… A to bysme vyli v…
Nedořekne, protože Cyril pozvedne obočí.
CYRIL
Pozvedne obočí a zastaví tak Metoděje v dokončení slova.
(Pochodují oba po scéně, na další místo.)
CYRIL
Metude, Metude, dál už to fakt nepude!
METODĚJ
Hle pocestný… zeptáme se, kde sme.
CYRIL + METODĚJ
Dobrý den!
POCESTNÝ
(národnost: Maďar)
Ďjó na potkivánok!
CYRIL + METODĚJ
Máte pivo?
POCESTNÝ
Knedláš, guláš, psuláš, kočkuláš… Barak pálinka… Kolik dáš?
CYRIL
To sme zase špatně! Musíme víc na sever!
METODĚJ
Na sever se vyser!
CYRIL
Nebuď sprostý, říkám ti to postý!
METODĚJ
Šiš bardón.
(Pochodují oba po scéně, na další místo.)
CYRIL
Metude, Metude
METODĚJ
rychle Cyrila přeruší
Ale pude! Tý, tý… Žalude!
CYRIL
Proč žalude?
METODĚJ
Protože to není sprostý!
Hle pocestný!
CYRIL + METODĚJ
Dobrý den!
METODĚJ
Pěkně prosím, jsme tu dobře v zemích koruny české?
POCESTNÝ
(národnost: Slovák)
Či Boha! Čo ja viem? Tuná Bača zo Slovača!
CYRIL + METODĚJ
Máte pivo?
POCESTNÝ
Čó, čó, čo to má byť? Žinčicu matě piť!
METODĚJ
Vidíš, nerozuměl jsem mu, ale znělo to taky sprostě!
CYRIL
Spíš prostě,… sprostě, nesprostě… Hlavní je, že sme zase špatně…
METODĚJ
Tak víc na… západ!
a zakopne
CYRIL
Bacha, abys neupad!
(Pochodují oba po scéně, na další místo.)
CYRIL
Metude, Metude…
rozhlíží se a uvidí chlapa s krýglem piva
CYRIL + METODĚJ
Dobrý den!
POCESTNÝ
(národnost: Čech)
Dobrý den! Vítejte pocestní. Dáte si pivo?
CYRIL
To je Čééésko!
METODĚJ
Jetu hééézko!
CYRIL
Kudy na Velegrad, dobrý muži?
POCESTNÝ
Inu tudy… Ale… tak chcete pivo nebo na Velegrad?
CYRIL
Nalévej! Nalévej pivo, pak na Velegrad…
POCESTNÝ
Milerád!
(Všichni tři mizí ze scény.)
OBRAZ IV. – Příběh písma
Choreografie:
I. hudební část
nabíhají tanečníci i tanečnice sboru dle choreografie, na konci choreografie se shlukují
II. hudební část
přichází Kněz (Dušan), pak Cyril a Metoděj s holemi, Cyril (kroky, otočka, attituda, Dušanovi ruku na rameno, obcházejí se všichni 3, pak plié bokem k divákům a drží kolmo tyč u těla, Dušan tyč odebírá, spolu se vyvěšují, pak výpad každý se svou holí, pak jdou zády k sobě a obcházejí se, až se Cyril zastaví zády k divákům a naležato pozvedá hůl, tu mu odebírá Metoděj), Cyril sboru rozdává hlaholici, pak se vytváří diagonála, ukazují se písmena dnešní abecedy, Cyril za diagonálou naznačuje mluvení a radost z šíření osvěty, Metoděj akce s Dušanem („učí ho mluvit“)… pak vybíhá z diagonály Martina a Cyril a Metoděj jsou zvedáni, následuje sbor… Dušan, Metoděj a Cyril odcházejí důstojně ze scény (odnesou i hole).
Dušan přináší I. knihu – velkou – s ním je Cyril – obrací stránky, apod.
Metoděj má „točkové sólo“.
Tanečníci i tanečnice sboru tančí dle choreografie = seskupují se kolem Dušana s knihou u Dušana jsou i Cyril a Metoděj – následuje velký sbor, …taneční radostné finále! – ke konci si mezi sebou Cyril a Metoděj odvádějí Dušana ze scény – ostatní zůstávají na scéně v závěrečné póze, jen Ondra se viditelně zajímá o další děj tak, že také vběhne – nápadně – do zákulisí
(Rozsvítí se IV. obraz Muchy – Bratrská škola v Ivančicích.)
III. hudební část
Ze zákulisí přibíhají Ondra, Cyril a Metoděj s knihami, knihy od Ondry berou pánové, k Cyrilovi přibíhá Martina, ke Metodějovi Sýkorka, Cyril, Martina a Sýkorka běží rozdat knihy ostatním dámám, Metoděj se přidává k pánům – tančí se dle choreografie – zvlášť pánové, zvlášť dámy (motto: lidé se dozvídají, co je v knihách a útočí tak na izolaci vzdělanosti, kterou si do té doby držela církev), Cyril se staví za vzdělanost a je za to oslavován lidmi (zvedačka)
Zadem přichází značně rozčílený Dušan, velkými gesty naznačuje hrozbu zatracení, Metoděj se k němu přidává, oba rvou ostatním knihy z rukou a házejí je na zem, Martina se vrhá na Metoděje a „formou zvedaček“ ho pacifikuje, Sýkorka napřed útočně, pak „chápavě“ přesvědčí Dušana, ostatní – pánové z jedné strany, dámy z druhé strany scény – tančí dle choreografie napřed útočně, pak smířlivě.
IV. hudební část
Tiché čtení – opakuje se hlavní hudební motiv II. hudební části – závěr – smíření s Dušanem, všichni si zas berou knihy, Dušanovi vloží do rukou knihu Sýkorka, Metodějovi Martina, Cyrilovi jakoby předčítá všem, ostatní čtou, pak pomalu, při čtení knih, odchod ze scény, kromě Sýkorky, Ondry a Martiny.
TRIO III
Dialog Karla IV. a Buška z Velhartic
humorná scéna zavedení pěstování a výroby vína v našich zemích – Zuzana HOJA, HOJ… apod.
Karel IV.
pro úvodní chvilku jako vypravěč hovoří
Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu. Ti dva již pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.
Zuzana
Vletí na scénu s přilbou na hlavě a zpívá = řve:
Hoja hoj, hoja hoj…
Bobo
ze zákulisí
Zuzanooó, teď ještě ne!!!
ZUZANA
Sorry, error…
nebo tak něco a zmizí
KAREL IV.
Nuž Bušku, pozvedni svou číš, okus a rci své mínění.
Bušek
Ocet! Nová chuť… i barva zdá se!
KAREL IV.
Co to pravíš? Vždyť toť nápoj bohů!
BUŠEK
Pane bože! nechme jej tedy bohům a neničme své žaludky!
KAREL IV.
Naopak můj Bušku, tento nový moc nám zdraví přinese! Proto jej svým Čechům, pánům i kmánům dáti ku potěše chci!
BUŠEK
Zadrž pane, děs mě jímá, což kmáni!
Ti když natáhnou brka, narodí se noví, ale co ty?
Králi, chceš takto nechutně se uvražditi?
Jak se vůbec zove ten lektvar trpký?
KAREL IV.
Inu, toť v světě již známé a slavné VÍNO!
BUŠEK
Slyšelť jsem o něm, avšak tento pelyněk že má býti to slovutné víno?
KAREL IV.
Nuž, pravda, réva nová, lid vinařský nezkušený, ale okus znovu… podruhé již lépe chutná.
ZUZANA
Vletí na scénu opět Hoja hoj s helmou.
BOBO
Zuzanóoo, to snad není možný, to už je na pokutu!
ZUZANA
se děsně rozbulí a vletí do zákulisí.
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Ach!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Ach!
(Při každém napití se oba chovají veseleji a veseleji, nikoli opileji. Dávíme najevo, že víno je zdravé a plodí radost a ne tupost.)
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Ech!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Ech!
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Ich!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Ich!
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Och!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Och!
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Uch!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Uch! Uch! Uch!
KAREL IV.
Pohlédne na Buška a řehtá se a plácá se do stehen.
Nuž Bušku, zdá se, že máě doost! Moc ti to už totiž kecá.
ZUZANA
Opět se objeví a společně jásají až zmizí v zákulisí. Text a jak vyjde nebo improvizace.
Hoja hoj, hoja hoj,
v králi máme zastání,
hoja hoj, hoja hoj,
Bůh nás zachrání.
Hoja hoj, hoja hoj,
hmoždíře a palcáty
hoja hoj, hoja hoj,
holky vokatý!
Možná někdo ze zákulisí řekne něco jako: Kdyby všichni víno pili a přitom vlídní k sobě byli. Kdo ví? Možná bychom neválčili, nezotročovali a neničili.
OBRAZ V. – Války – cizácké nájezdy
rozsvítí se VI. obraz Muchy – Hájení Sigetu, pak buď Petr Chelčický nebo rovnou Bitva u Grünwaldu
choreografie s použitím červených pruhů látky – drží je symboly války (Leňa a Dušan) a ostatní se do nich různě namotávají….skončí to vítězstvím – shozením rudé látky pod scénu a omotáním Leni a Dušana bílou, avšak vítězství bylo dosaženo za cenu velkých ztrát – národ je unavený…
Závěr – slavná minulost českého národa svědčí o jeho možné slavné budoucnosti – aneb neztrácejme národní hrdost!
všichni na scéně jsou v pózách vyjadřujících nesmírnou únavu – vítězství stálo příliš mnoho sil
objevuje se Naděje v bílém – Bobo – začíná znít Vltava
rozsvítí se Mont Athos (Svatá hora)
Bobo – bo si to zaslouží – má sólíčko, při němž sem tam nějak duetuje s některými tanečníky – podrobnosti budou dle choreografie – mezi posledními se setká se Sýkorkou – ta přijme Naději a vrací se tak do současnosti – pohyb dle choreografie + začíná říkat: Historie přežije!
rozsvítí se sochy blanických rytířů (zlatavý průhled)
vstávají všichni na scéně a začínají jako by kráčet kupředu (ale na místě) a jsou po celé scéně a každý řekne jméno jednoho slavného Čecha a jednoslovně čím své slávy dosáhl – začínáme Karlem IV. a další vybírá a navrhuje Týna, takže jména budou známa časem
v průběhu uvádění jmen slavných osobností se rozsvítí detail sochy Sv. Václava
poté
se rozsvítí starý český historický ERB se svatováclavskou korunou – zvolna se pak přes něj promítá obraz vlající české vlajky
a v čele s Nadějí – Bobo, za ní Sýkorka, všichni odcházejí přes diváky, tj. přes hlediště, do foyer …na scéně chvilku zůstávají drží se za ruce a dívají se na erb a vlajku, pak také odcházejí přes hlediště za ostatními…
(a pak všichni přes foyer rychle do zákulisí, aby se mohli děkovat na scéně!)