Představení ZAČÍNÁ zhasnutím hlediště, scéna je také tmavá. Ve vší tichosti se V.I.P dostanou přes foyer nahoru do hlediště za diváky. Do tmy zazní začátek VYŠEHRADU (blum… blum…)
Stále do tmy zní nahraný text o tom, že uvidíme dávné legendy (je to text z Jiráskových Starých pověstí českých načtený Zuzanou).
Rozsvítí se naplno hlediště a jeviště, aby bylo vidět promítání.
OBRAZ I. – VERNISÁŽ
rozsvěcuje se obraz Kandinski 1 – když na scénu vrazí Řečník
Výraz „V.I.P.« pro tento obraz znamená bez Ondry, Martiny, Leni a Katky a občas i bez Dušana (když se tančí choreografie).
ŘEČNÍK
Ze zákulisí na scénu, rovná si papíry u kec pultu
Z foyer přes hlediště přes červený koberec V.I.P. a brblají „rebarbora“.
Jakmile víceméně většina vejde na scénu, hlediště pohasíná
ŘEČNÍK
VÍTÁME VÁS… MY VÁS TADY VÍTÁME… BUĎTE VÍTÁNI!
V.I.P.
rebarboruje značně potichu
Fotograf
Pod scénou papararazzi fotografa – 3× je společné foto; musí to být inteligentně výrazné, ale nepřebíjet hlavní děj!
ONDRA A MARTINA
na scénu vletí Ondra s Martinou se slovy
Tý jo!
odebírají si sklenky od Katky
Servírka
mezitím Katka roznáší sklenky s pitím (víceméně si tuto scénu dělá podle sebe – musí to být inteligentně legrační, výrazné, ale nepřebíjet hlavní děj!) – sklenky jsou i na malém stolku
V.I.P.
odebírá si sklenky z malého stolku na scéně se utvoří řada se sklenkami- viz choreografie
SÝKORKA
k Dušanovi:
To víno…
co říkáš na to víno?
Ty– odborník!
V.I.P. + řečník
Překvapivé! To bych nečekal!
vypijí, vrací víno, rozcházejí se po prostoru, rovnají se před promítaný obraz na stěně
MARTINA
Dobré víno!
Ondra
Ondra: Pěkné víno!
MARTINA
Dáme si ještě?
Ondra
To si piš!
DUŠAN
odtáhne Sýkorku od Ondry s Martinou
Grandiózní
mění se obraz kandinski 2
ŘEČNÍK
Obraťme nyní pozornost tomuto mysteriózně hlubokozpytnému dílu. Umělec nám tu podává svou vizi interní katarze. V každém precizním tahu svého štětce, jímž prostému člověku zprostředkovává niternost své psýchy, umocněné extatickým zápasem duše. Sdělnost umělcova génia je vskutku…
…GRANDIÓZNÍ!
V.I.P.
Během proslovu si všichni stoupají čelem ke svítícímu obrazu a jak uslyší slovo „Grandiózní" – pohyb dle choreografie a text:
A E I O U
ONDRA S MARTINOU
Y
DUŠAN
sleduje Sýkorku i ostatní z výše „pocitu nadřazenosti", popíjí, očumuje Katku, apod.
SBOR
pohyb dle choreografie + text:
Nevzdělané!
Nepřípustné!
Hloupé! Hloupé!
Nezná, neví!
Trapné!
Chahacha, chachacha…
všichni dělají furt chachacha – postupně tlumeněji; 3 zvedačky a miniduet Sýkorky a Dušana
(ŘEČNÍK a SERVÍRKA se přitom opíjejí u kec pultu)
následují 3 zvedačky, mini duet Sýkorky a Dušana
Megalomanské
mění se obraz kandinski 3
ŘEČNÍK
Zcela odlišně od předchozího díla umělec přistupuje k uchopení podstaty svébytnosti humanobytí. Konverze elektronických riffů prestatické doby pulzuje v kakofónii jsoucna, expresivní inerce. Impresivnost souznění rozmanitosti tvarů je neoddiskutovatelně…
…MEGALOMANSKÉ!
V.I.P.
během proslovu strnutí dle choreografie – zády k divákům – hlava napřed otočená na Řečníka, pak ke svítícímu obrazu – jakmile uslyší slovo „Megalomanské" – dělají „bzzzzzz" a pohyby dle choreografie i s Martinou a Ondrou načež
Má Úcta!
ONDRA S MARTINOU
Nomaucta!
dál pohyb dle choreografie – Sýkorka i Ondra s Martinou všichni se pak otočí ke svítícímu obrazu, Sýkorka a ONDRA S MARTINOU pokračují dle choreografie
Nesmírné
mění se obraz kandinski 4
a v dohodnutém okamžiku – začíná
ŘEČNÍK
Pro jeho horizontálně vertikální paraboliku svět umění umělcovo dílo považuje za…
…NESMÍRNÉ!
V.I.P.
Nesmírné!
Nesmírné!
ŘEČNÍK
Ba lze říci, že VESMÍRNÉ!
V.I.P.
Vesmírné!
Vesmírné!
ŘEČNÍK
Dokonce přímo INTERNATIONÁLNÍ!
V.I.P.
Inter – naci – onální!
ONDRA S MARTINOU
probíhají dle choreografie davem dozadu
SÝKORKA
k Dušanovi
A co české?
DUŠAN
Nenápadné… zapadne…
SÝKORKA
A co historie?
DUŠAN
Historie nepřežije…
V.I.P.
skanduje
Historie nepřežije, historie nepřežije…
pohyb dle choreografie… do toho ve vhodnou chvíli
SERVÍRKA
Dámy a pánové, otevírá se raut!
Prosím následujte mě!
V.I.P.
vrhne se do hlediště a po červeném koberci se ženou pryč, se zjevnou snahou urvat kus žvance, porazí při tom Servírku
SERVÍRKA
poražena davem se postaví na nohy a ukáže divákům fór: obrátí tácek s přilepenými skleničkami, korutí hlavou na nenařranými V.I.P., a unaveně jde taky po červeném koberci pryč
ONDRA S MARTINOU
dle choreografie vzadu se pomalu začíná „přemazávat" obraz z Kandinského na I. obraz Muchy – Apoteóza z dějin slovanstva
ŘEČNÍK
mezi posledními na raut
FOTOGRAF
jako dojede zbytky a odnese skleničky v ubruse ze scény
Na scéně zůstávají Sýkorka a Ondra s Martinou… velice pomalu (aby se divák stihl přeorientovat na to, že se děje něco vážného a nového) začíná vzájemné poznávání a choreografie
TRIO I
choreografie
Dialog Čech a Lech
Návrh dialogu je ještě klidně k diskuzi – nápady možno hlásit – každopádně to ale nesmí být dlouhé a musí to být veršované a zkratkovité (kromě konce) – divák pochopí o co jde!
(oba legendární bratry si představte totálně unavené z dlouhého putování a lezení na Říp… scénka samozřejmě musí vyznít k „popukání“)
Čech
Uff, dál nejdu! Tady zůstaneme!
Lech
Tak to teda NE! Táhneme se celou věčnost… a nakonec… KRTINEC!
ČECH
To je HORA!
LECH
To ani zdola!
ČECH
Neurážej mé národní cítění!
LECH
Ále… a navíc… tady nikde nic NENÍ!
ČECH
Vůkol mléko… strdí!
LECH
Něco tady smrdí!… brácho jdeme dál!
ČECH
Kdo by o to stál?
(řev za scénou… hádanice, za jít dál či nejít – vyzní to celkem nerozhodně!)
LECH
Tak sbohem brácho, nech mě jít… vždyť nemůžem spolu navždy být…
při odchodu do zákulisí
teď končí doba dětských her, tak to chápej tak to ber…
tento text se zpívá na melodii podobně otextované písně Karla Gotta – pokus o imitaci Gotta bude vítán!!!
ČECH
demonstrativně zamačkávaje slzu v oku
Jakejpak KRTINEC?
Hora s výhledem!
Hora s budoucností!
Hora s… jménem ŘÍP!… Tak… A ať to ňákej cizák zkusí vyslovit… Říp… Říp!
mumlá a mizí v zákulisí!
OBRAZ II. – Slovanská slavnost
rozsvítí se obraz „Apoteóza z dějin slovanstva“
tančí se choreografie něco jako „Svěcení jara“
mění se obraz, rozmazávání „Apoteóza z dějin slovanstva“ za „Přísaha omladiny“
OBRAZ III. Kněžna Libuše
Libuše … Zuzana, Přemysl … Vrána, vladař Krok … Dušan, Teta … Dáša, Kazi … Pavla, Smrt … Bobo, Ceremonioář … Roman/Bobo
po skončení III. obrazu na scéně zůstávají Sýkorka a Ondra s Martinou… opět rozmazávají obraz
TRIO II
poté se rozsvítí obraz „Bratská škola v Ivančicích“
Dialog Cyril a Metoděj
Cyril a Metoděj vyjdou ze zákulisí.
CYRIL
Metude, Metude, dál už to nepude…
Cyril malý, nožky bolí, už je celý ucajdaný…
Metoděj
Kecy, kecy, kecy… zatím jdem jen měsíc přeci!
CYRIL
Ách, tak to už jsme v Čechááách!
METODĚJ
Hle, pocestný… zeptáme se.
CYRIL + metoděj
Dobrý den!
Pocestný
národnost: Rus
Zdrástě gospodi!
CYRIL
Se mi nezdá český… Máte pivo?
POCESTNÝ
Nu v ó t! Nu vó dka! Vchadítě!
jako, že zve dál
CYRIL
Tak to je špatně, musíme víc na jih!
METODĚJ
Máš pravdu, taky tady chumelí… A to bysme vyli v…
Nedořekne, protože Cyril pozvedne obočí.
CYRIL
Pozvedne obočí a zastaví tak Metoděje v dokončení slova.
Pochodují oba po scéně, na další místo.
CYRIL
Metude, Metude, dál už to fakt nepude!
METODĚJ
Hle pocestný… zeptáme se, kde sme.
CYRIL + METODĚJ
Dobrý den!
POCESTNÝ
národnost: Maďar
Ďjó na potkivánok!
CYRIL + METODĚJ
Máte pivo?
POCESTNÝ
Knedláš, guláš, psuláš, kočkuláš… Barak pálinka… Kolik dáš?
CYRIL
To sme zase špatně! Musíme víc na sever!
METODĚJ
Na sever se vyser!
CYRIL
Nebuď sprostý, říkám ti to postý!
METODĚJ
Šiš bardón.
Pochodují oba po scéně, na další místo.
CYRIL
Metude, Metude
METODĚJ
rychle Cyrila přeruší
Ale pude! Tý, tý… Žalude!
CYRIL
Proč žalude?
METODĚJ
Protože to není sprostý!
Hle pocestný!
CYRIL + METODĚJ
Dobrý den!
METODĚJ
Pěkně prosím, jsme tu dobře v zemích koruny české?
POCESTNÝ
národnost: Slovák
Či Boha! Čo ja viem? Tuná Bača zo Slovača!
CYRIL + METODĚJ
Máte pivo?
POCESTNÝ
Čó, čó, čo to má byť? Žinčicu matě piť!
METODĚJ
Vidíš, nerozuměl jsem mu, ale znělo to taky sprostě!
CYRIL
Spíš prostě,… sprostě, nesprostě… Hlavní je, že sme zase špatně…
METODĚJ
Tak víc na… západ!
a zakopne
CYRIL
Bacha, abys neupad!
Pochodují oba po scéně, na další místo.
CYRIL
Metude, Metude…
rozhlíží se a uvidí chlapa s krýglem piva
CYRIL + METODĚJ
Dobrý den!
POCESTNÝ
národnost: Čech
Dobrý den! Vítejte pocestní. Dáte si pivo?
CYRIL
To je Čééésko!
METODĚJ
Jetu hééézko!
CYRIL
Kudy na Velegrad, dobrý muži?
POCESTNÝ
Inu tudy… Ale… tak chcete pivo nebo na Velegrad?
CYRIL
Nalévej! Nalévej pivo, pak na Velegrad…
POCESTNÝ
Milerád!
Všichni tři mizí ze scény.
OBRAZ IV. – Příběh písma
Choreografie:
I. hudební část
nabíhají tanečníci i tanečnice sboru dle choreografie, na konci choreografie se shlukují
II. hudební část
Kněz
přichází, káže sboru
Sbor
shluk v koutě, dle choreografie, udivení, nerozumíme mu
Metoděj
přichází s holí, tanec dle choreografie
Sbor
jsme zvědaví, nadskakuleme – chceme vidět
Cyril
přichází s holí a mošnou s písmeny
Koncept choreografie: obcházejí se všichni 3, pak plié bokem k divákům a drží kolmo tyč u těla, Dušan tyč odebírá, spolu se vyvěšují, pak výpad každý se svou holí, pak jdou zády k sobě a obcházejí se, až se Cyril zastaví zády k divákům a naležato pozvedá hůl, tu mu odebírá Metoděj).
Cyril
rozdává sboru hlaholici
Sbor
vytváří diagonálu, ukazují se písmena dnešní abecedy
Cyril
za diagonálou naznačuje mluvení a radost z šíření osvěty
Metoděj
akce s Dušanem („učí ho mluvit“)
Martina
vybíhá z diagonály
Cyril a Metoděj jsou zvedáni, následuje sbor… Dušan, Metoděj a Cyril odcházejí důstojně ze scény (odnesou i hole).
Dušan přináší I. knihu – velkou – s ním je Cyril – obrací stránky, apod.
Metoděj má „točkové sólo“.
Tanečníci i tanečnice sboru tančí dle choreografie = seskupují se kolem Dušana s knihou u Dušana jsou i Cyril a Metoděj – následuje velký sbor, …taneční radostné finále! – ke konci si mezi sebou Cyril a Metoděj odvádějí Dušana ze scény – ostatní zůstávají na scéně v závěrečné póze, jen Ondra se viditelně zajímá o další děj tak, že také vběhne – nápadně – do zákulisí
rozsvítí se obraz „Bratrská škola v Ivančicích“
III. hudební část
Ze zákulisí přibíhají Ondra, Cyril a Metoděj s knihami, knihy od Ondry berou pánové, k Cyrilovi přibíhá Martina, ke Metodějovi Sýkorka, Cyril, Martina a Sýkorka běží rozdat knihy ostatním dámám, Metoděj se přidává k pánům – tančí se dle choreografie – zvlášť pánové, zvlášť dámy (motto: lidé se dozvídají, co je v knihách a útočí tak na izolaci vzdělanosti, kterou si do té doby držela církev), Cyril se staví za vzdělanost a je za to oslavován lidmi (zvedačka)
Zadem přichází značně rozčílený Dušan, velkými gesty naznačuje hrozbu zatracení, Metoděj se k němu přidává, oba rvou ostatním knihy z rukou a házejí je na zem, Martina se vrhá na Metoděje a „formou zvedaček“ ho pacifikuje, Sýkorka napřed útočně, pak „chápavě“ přesvědčí Dušana, ostatní – pánové z jedné strany, dámy z druhé strany scény – tančí dle choreografie napřed útočně, pak smířlivě.
IV. hudební část
Tiché čtení – opakuje se hlavní hudební motiv II. hudební části – závěr – smíření s Dušanem, všichni si zas berou knihy, Dušanovi vloží do rukou knihu Sýkorka, Metodějovi Martina, Cyrilovi jakoby předčítá všem, ostatní čtou, pak pomalu, při čtení knih, odchod ze scény, kromě Sýkorky, Ondry a Martiny.
TRIO III
tanec dle choreografie
Dialog Karla IV. a Buška z Velhartic
humorná scéna zavedení pěstování a výroby vína v našich zemích
Karel IV.
pro úvodní chvilku jako vypravěč hovoří
Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu. Ti dva již pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.
Zuzana
Vletí na scénu s přilbou na hlavě a zpívá = řve:
Hoja hoj, hoja hoj…
Bobo
ze zákulisí
Zuzanooó, teď ještě ne!!!
ZUZANA
Sorry, error…
nebo tak něco a zmizí
KAREL IV.
Nuž Bušku, pozvedni svou číš, okus a rci své mínění.
Bušek
Ocet! Nová chuť… i barva zdá se!
KAREL IV.
Co to pravíš? Vždyť toť nápoj bohů!
BUŠEK
Pane bože! nechme jej tedy bohům a neničme své žaludky!
KAREL IV.
Naopak můj Bušku, tento nový moc nám zdraví přinese! Proto jej svým Čechům, pánům i kmánům dáti ku potěše chci!
BUŠEK
Zadrž pane, děs mě jímá, což kmáni!
Ti když natáhnou brka, narodí se noví, ale co ty?
Králi, chceš takto nechutně se uvražditi?
Jak se vůbec zove ten lektvar trpký?
KAREL IV.
Inu, toť v světě již známé a slavné VÍNO!
BUŠEK
Slyšelť jsem o něm, avšak tento pelyněk že má býti to slovutné víno?
KAREL IV.
Nuž, pravda, réva nová, lid vinařský nezkušený, ale okus znovu… podruhé již lépe chutná.
ZUZANA
Vletí na scénu opět Hoja hoj s helmou.
BOBO
Zuzanóoo, to snad není možný, to už je na pokutu!
ZUZANA
se děsně rozbulí a vletí do zákulisí.
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Ach!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Ach!
(Při každém napití se oba chovají veseleji a veseleji, nikoli opileji. Dávíme najevo, že víno je zdravé a plodí radost a ne tupost.)
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Ech!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Ech!
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Ich!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Ich!
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Och!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Och!
KAREL IV.
Vypije pohár do dna.
Uch!
BUŠEK
Vypije pohár do dna.
Uch! Uch! Uch!
KAREL IV.
Pohlédne na Buška a řehtá se a plácá se do stehen.
Nuž Bušku, zdá se, že máě doost! Moc ti to už totiž kecá.
ZUZANA
Opět se objeví a společně jásají až zmizí v zákulisí. Text a jak vyjde nebo improvizace.
Hoja hoj, hoja hoj,
v králi máme zastání,
hoja hoj, hoja hoj,
Bůh nás zachrání.
Hoja hoj, hoja hoj,
hmoždíře a palcáty
hoja hoj, hoja hoj,
holky vokatý!
Možná někdo ze zákulisí řekne něco jako: Kdyby všichni víno pili a přitom vlídní k sobě byli. Kdo ví? Možná bychom neválčili, nezotročovali a neničili.
OBRAZ V. – Poroba a naděje
změna obrazu „Bratrská škola v Ivančicích“ na „Bitva u Grünwaldu“
Hudební část I.
Dušan + Leňa … uchvatitelé; Pavla + Vrána … bachaři; Dáša + Zuzana + Honzís … formy kolaborace; Bobo … naděje
choreografie s použitím červených pruhů látky – drží je Leňa + Dušan a ostatní se do nich různě namotávají…
Hudební část II.
přichází Naděje – dotýká se jiných tanečníků –dle choreografie, na konci této části miniduet s Pukem
měníme obraz „Bitva u Grünwaldu“ za „Hájení Sighetu“
Hudební část III.
Bitva proti Uchvatitelům dle choreografie s použitím červených pruhů látky. Skončí to vítězstvím – shozením postupně černých roláků Bachařů, hábitů Uchvatitelů a pruhů rudé látky pod scénu, avšak národ je unavený…
OBRAZ IV. – Slavný národ
všichni na scéně jsou v pózách vyjadřujících nesmírnou únavu – vítězství stálo příliš mnoho sil
začíná znít Vltava
změna obrazu „Hájení Sighetu“ za „Mont Athos (Svatá hora)“
Naděje se setká se Sýkorkou – ta přijme Naději a vrací se tak do současnosti – krátký duet dle choreografie
Sýkorka
Historie přežije!
Bobo
Karel IV. Císař římský a král český…
změna obrazu „Mont Athos (Svatá hora)“ na sochy blanických rytířů (zlatavý průhled)
Sýkorka a Bobo zvedají postupně všechny na scéně, každý řekne určenou českou slavnou osobnost a po svém „projevu“ začíná jako by kráčet kupředu (ale na místě). Účinkující jsou rozmístěni po celé scéně a jméno nějakého slavného Čecha řekne úplně každý, kdo byl v tomto představení na scéně!
po prvních 10 jménech slavných Čechů se mění obraz soch blanických rytířů (zlatavý průhled) na detail sochy Sv. Václava
Všichni účinkující řeknou jména slavných českých osobností, začne odchod přes scénu po koberci (tedy po schodech mezi diváky). Vede to Sýkorka (tím se uzavírá příběh Sýkorčiny postavy) a Bobo… atmosféra – jsme hrdí na minulost a kráčíme k budoucnosti.
při vykročení Sýkorky a Bobo ven ze scény na schody se mění obraz detailu sochy Sv. Václava na obraz ERBU se Svatováclavskou korunou; jak moc budou svítit schody s červeným kobercem při odchodu účinkujících přes hlediště se ještě dohodne (trochu to svítit musí, nebo se přerazíme!)… musí být totiž věnována pozornost i scéně
Na scéně zůstávají Ondra s Martinou dívají se napřed za odcházejícími účinkujícími, pak se otočí zády k divákům a odcházejí jakoby do minulosti (jakoby do toho ERBU). Nikdo tak nebude vědět, kdo Ondra s Martinou vlastně byli – osvícení současníci? …postavy z minulosti? Nechť si toto každý divák vyřeší sám po svém
scéna pohasíná… a všichni účinkující mizí přes foyer rychle do zákulisí, aby se mohli děkovat na scéně!