AKT I: SVATEBNÍ KOŠILE

Nástup kejklířů

všichni v „civilu“ přes hlediště táhnou (i se spoustou věcí) na scénu, s nimi jdou a hrají „cokoliv lidového“ MUZIKANTI (Pan Otec a Dušan)

Na scéně všichni vybalují (POZOR dámy Bobo, Smrže, Renča, Maruška a Mirka si rovnou nesou hrnky ke svým partnerům z konce SVATBY KEJKLÍŘŮ), Zdenek už dolejzá za Týnou, rovněž Principál obtěžuje Týnu, a vůbec čučí po ženských, neb je to jakože Donchuán, všichni se ale pohybují tak, aby nebránili tomu, že uprostřed scény MUZIKANTI (Pan Otec, Dušan, Slavoj? a Mirka?) hrají první část motivu písničky Kejklířů od Jirky HRADILA, ke konci jim zdrhne Slavoj, jakoby měl nápad a začne si něco kleče na zemi zapisovat

UPOZORNĚNÍ – VŠECHNY AKCE VÝŠE POPSANÉ SE KONAJÍ PANTOMIMICKY, PROTOŽE HRAJÍ MUZIKANTI (a ostatní tudíž neruší jejich hraní!)

Matky - Dáša a Pavla jdou domluvit s Principálem a Principálkou Svatbu, následuje

Svatba kejklířů

všichni pozice viz choreografie

mezitím Pan Otec a Dušan sedí vpředu na scéně a mají pohodičku (ke konci tance, když se už jen pije, mizí do zákulisí Panna, aby se převlékla) po tanci honí Principál s Principálkou všechny, že začne představení…,všichni se jako cílevědomě připravují a jdou se postavit na místo

Umrlec Roman a Smrt Kolomaz se jdou do zákulisí převléct

Svatební košile (léto)

SBOR

sbor Všichni se postaví vlevo dozadu v „civilu“, v pararelu, nehnutě

SVĚTLONOŠ

s lampou u těla

PANNA

na scéně v kostýmu a ležící košile

PRINCIPÁL

Velevážené públikum!

Uvidíte, co ste neviďáli,

Uslyšíte, co ste neslyšáli…

Tragédie čisté panny přezoufalé,

co světu málem dala vale!

Strašlivé Běsi tu na scéně bytovati budou,

Ne, pánové, dámy, panny i mládenci – dnes neumřete NUDOU!

Pročež:

Ať Vám to milé je či nemilé,

začíná SVATEBNÍ KOŠILE!

a jde se zařadit k ostatním

(Gong)

SVĚTLONOŠ

zvedá lampu po zaznění gongu

SBOR

recituje hlasitým šeptem současně s Básníkem

BÁSNÍK

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

PRINCIPÁLKA

Žel Bohu, kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel Bohu, kde má matička?

Tam leží – podle tatíčka!

Sestra do roka nežila,

Bratra mi koule zabila.

Měla jsem, smutná, milého,

Život bych dala pro něho!

Do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě

a milý ještě ve světě!

Tanec toužení

BÁSNÍK

Pohnul se obraz na stěně

vrána + slavoj se nehýbou, sbor se pohne

PANNA

výkřik

BÁSNÍK

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

vrána sletí s lampou

PRINCIPÁLKA

Možná žeť větru tažení, možná i

SVĚTLONOŠ

zlé že znamení!

BÁSNÍK

A slyš na záspí kroků zvuk

na okénko:

SBOR

klepe

UMRLEC

nastupuje…

BÁSNÍK

Spíš má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

PRINCIPÁLKA

Ach, můj milý! Ach pro nebe!

Tu dobu myslím na tebe!

SBOR

Sbor zdrceně mizí v zákulisí a honem převlek na Umrlce

BÁSNÍK

Skoč a pojď a mě doprovoď,

měsíček svítí na cestu,

já přišel pro svou nevěstu.

Jen neprodlévej, skoč a pojď,

Dnes ještě budeš moje CHOŤ!

Tanec se Smrtí

BÁSNÍK

mizí ze scény napravo (z pohledu diváka); rychlý převlek na Umrlce

PANNA

po tanci CESTA hned Panna mluví

Ó nech mne již! Ó nech mne tak!

Divý a hrozný je tvůj zrak;

tvůj dech otravný jako jed!

a tvoje srdce tvrdý led!

BÁSNÍK

zprava se krade v kostýmu Umrlců a recituje

Hoj, jak se venku vzmáhá hluk,

hrobových oblud mocný pluk;

šumí a kolem klapají

a takto píseň skuhrají:

SBOR

krade se na scénu v kostýmech Umrlců

Tělu do hrobu přísluší,

Běda, kdos nedbal o duši!

Ples umrlců

časem mizí napravo Jaruška a Harry – převlek na Pietu pak mizí většina Umrlců (a hned 4 dámy mají rychle převleky na Svítání)

ještě tančí a trhají košili Bobo, Renča, Maruška, Mirka a Smrže – a lezou kolem Piety, hudba „Umrlců“ jde do vytracena:

PANNA

po ztišení hudby; polosedíc chráněna u Piety; recituje

Maria Panno, při mně stůj,

u syna svého oroduj!

Maria, matko milosti,

z té moci zlé mě vyprosti.

Svítání

Slunce a Paprsky (u Piety ještě „běsí“ 4 Umrlkyně, pak zalezou…)

PRINCIPÁLKA

po tanci recituje

Dobře ses, panno radila,

Na Boha že jsi myslila

A druha zlého odbyla!

Bys byla jinak jednala,

Zle by si byla skonala:

Tvé tělo bílé, spanilé,

Bylo by co ty košile!

(GONG!)

Děkovačka

SBOR

„Hop,hop hééj! Hop, hop, hééj!“

každý v tom, co má na sobě… Principál vybírá do klobouku… pak dává najevo, že se vydělalo, ale že to teď nehodlá rozdělovat, páč je nutné spěchat na další štaci…

všichni se vydávají na pochod kolem scény… dámy odkládají vlevo hrnky (pro Králíka, aby je přinesl po Sekáčích), pánové si naopak hrnky ponechávají na Carmina Burana (v zákulisí se převlékají do civilu Pieta, Svítání Umrlec, Smrt a Panna - sbor Umrlců – sundali si, co mohli v zákulisí a navlékají si „civil“, který nechali v zákulisí při převlecích na Umrlce, částečně nějak na scéně – aby scény nebyla po děkovačce prázdná, to by bylo nesmyslné!)

Mezihra

obejití scény „na další štaci“(v „civilu“) – jak uvedeno v části 1. scénáře: dámy odkládají vlevo hrnky (pro Králíka, aby je přinesl po Sekáčích), pánové si naopak hrnky ponechávají na Carmina Burana

při pochodu Pan Otec a Dušan hrají „cokoliv lidového“ – stejný motiv jako při předchozím „přesunu na další štaci“, i když si melodii třeba jinak zaranžují

MANŽELKA 2

ptá se principála

Principále, Principále, smíme my ženský jít si přivydělat na rychtářovo vinici?

Začejná vinobraní…

PRINCIPÁL

chvilinku přemýšlí

Áno, ale ať vám zaplatí, ať Vás neokradou jako minule!

A do Klekání zpátky!

Máme představení, že áno?

Dámy sklízejí hrozny vzadu uprostřed v hloučku na scéně

Uprostřed scény hrají Muzikanti lidovou vinařskou píseň a s nimi zpívají určené dámy (Renča a Sýkorka)

(Pijme chlapci, pijme víno,
ať ta voda teče mimo,
vínečka se napijem,
vodou se pak umyjem…

Během písně: Pánové se poflakují kolem muzikantů, zjevně nic na práci, Principál je u ženských a snaží se uštipovat jim pod rukama hrozny, přičemž šahá na ženský, ale je zahnán - Petr celkem brzo zmizel do zákulisí napravo a objevuje se nabádaje ostatní pány, ať jsou za ním – pánové se vytrácejí i s hrnkama

Jak skončí živě hraná písnička, dámy tleskají muzikantům (tím třeba strhnou i publikum), muzikanti se přidávají k dámám ochutnávat hrozny (Petra a Smrže se převlékají na Polednici), následuje

Carmina burana

tančí Pánové (v „civilu“)

na konci tance Opilců dámy proplesknou pány, ti se honem snaží vzpamatovat (Vrána a Slavoj rychle do zákulisí na převlek na Polednici)

a Principálka všechny honí na představení…

MUZIKANTI jsou v zákulisí a mají pohodičku

AKT II: POLEDNICE (podzim)

Principál (ještě mírně nachmeleně): Velevážené púhúblikum…

Principálka

hlasitě šeptá: Nooo, tak dál…

Principál

Velevážení OVÍNĚNÍ…

Principálka

OSVÍCENÍ!

Principál

už střízlivě

Velevážení Osvícení,

Teď uvedem HOROR,

nad nějž v dííívadle není,

smutek, pláč a skřípění zubů

Kolomaz

Ze zákulisí zazní mocným hlasem

„Jak čajzneš ten kostým, ti rozbiju HUBU!)

Zdenek

průplesk, Aúúúúúúúúúúú!

Principál

pokračuje jakoby nic, zcela profesionálně:

Truchliti budete převelice,

vsí se huž plíží POLEDNICE!

a mizí ze scény

SMRŽE A SLAVOJ se chystají uprostřed scény

Dáša a Jaruška jdou na scénu s prostěradlem, za prostěradlem se sune Dítě

GONG!

Duet svatby a narození

+ vstoupí SBOR…“IRSKO“ - po dotančení sboru se rozmístí vzadu dámy vlevo, pánové vpravo (viz následující choreografie „SEKÁČI“), všichni se pohybují jako zpomalený film a pozorují sólisty

po sboru zpoza prostěradla vycházejí Smrže a Slavoj s Dítětem v náručí – viz choreografie (Dáša a Jaruška spouštějí prostěradlo a řadí se k dámám na SEKÁČE)

Dítě, Smrže (Matka) a Slavoj (Otec)– rodiče si hrají s dítětem – viz režie a říkají mu říkanky:

Rodiče

Vrána letí, nemá dětí.

Matka (Smrže)

My ho máme, neprodáme, sami si ho vychováme!

Dítě

Dítě se vzteká jako hnusný fracek…

Rodiče

ji zas chtějí zabavit

Kolo kolo mlýnský, za čtyři rýnský.

Kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo, udělalo bác!!!

Dítě

se vzteká tak, že ječí a dupe - ještě hnusnější fracek…

otec

Slavoj s rukama na uších naznačuje, že musí do roboty, a odchází dozadu ke sboru, matka Smrže odtahuje zlobivé Dítě trochu stranou a tam mu jakoby domlouvá, Otec Slavoj jde ke sboru Sekáčů - mávne na dámy a k pánům pozdraví: Pozdrav Pánbů!

Sekáči (první část)

tančí všichni dle choreografie (i s Otcem). Po části tance se hudba zastaví, sbor „štronzo“

Světla si najdou matku Smrže a vztekající se Dítě - matka Smrže činí další pokus, slovně i pohybově:

matka

Vařila myšička kašičku, na zeleném rendlíčku…

pokračování podle toho, jakou verzi této říkanky zná Smrže!

Dítě trucuje, Matka zoufale vrtí hlavou

pokračuje druhá část tance SEKÁČŮ

Ke konci tance přináší Principál (= jako místní šafář) hrnky s vínem – sbor Sekáčů v tu chvíli „štronzo“,

Principál v kruhu sboru jakoby v roli Vypravěče:

PRINCIPÁL

U lavice dítě stálo,

Z plna hrdla křičelo!

Na to hned už pořádně rozčílená

Matka

Bodejž jsi jen trochu málo, Smrže

Ty cikáně, mlčelo!

Pojď si proň, ty Polednice,

pojď vem si ho zlostníka!

Ozve se 12 úderů zvonů, při cca 6. úderu vstupuje na scénu Polednice Vrána a rozráží sbor

Sbor se pomaličku přesouvá dozadu na scénu, hrnky kolují, sedí se, jako že se odpočívá po robotě…TATO SCÉNA TIŠE, POMALU, POHYBOVĚ NENÁPADNĚ… a to po celou dobu tria Polednice, Matky a Dítěte…

Tanec s Polednicí

tančí trio dle choreografie

Po skončení tance (Matka v mdlobách drží mrtvé Dítě), Polednice se strašně zachechtá, pozornost jde na SBOR –

Otec

se loučí

S pánem bohem!

sbor

odpovídá

OTEC

po cestě dopředu na scéně se potkává s Polednicí, slušně pozdraví

Pozdrav Pánbůh!

Polednice

se strašně zachechtá, že Slavoj úplně strne ohlídaje se za tím zjevením, pak Polednice mizí do zákulisí, srazí přitom směrem ke sboru Principála, u záklisí se znovu strašně zachechtá

OTEC

a teprve po jejím odchodu Slavoj dojde k Matce s Dítětem

Šílenství Otce

Slavoj a Smrže dle choreografie

SBOR

(v „civilu“) tančí Smutek nad Dítětem

Tanec končí tím, že otec Slavoj a matka Smrže sedí vkleče na zemi s s pohledem na diváky, Sbor klečí v hloučku zády k divákům, Dítě na zemi mezi nimi)

zní zvon… scéna zhasíná…

GONG!

Děkovačka

SBOR

Hop,hop hééj! Hop, hop, hééj!

Každý v tom, co má zrovna na sobě) Principál vybírá do klobouku a Principálka žene všechny na další štaci… všichni se vydávají na pochod kolem scény… (v „civilu“)

Mezihra

po Polednici, před III. baladou (VRBOU). Obejití scény „na další štaci“

při pochodu Renča a Dušan hrají stejný motiv jako při předchozím „přesunu na další štaci“

Principál při tomto „přechodu na další štaci“ rozdává vydělané peníze a stihne přitom obtěžovat DONCHUÁN obtěžuje ženské, ony nic moc se k němu nemají, ale penízky si berou…

během hraní muzikantů následují herecké akce čili MEZIHRA (tentokrát bez tance):

Principál

přiděluje vybrané peníze z klobouku, ostatní (kromě Muzikantů) se k němu hrnou a berou si peníze, Principál dá každému jeden penízek – všichni si berou penízek a mizí se převlékat na VRBU (Dvořané, včetně Dvorní dámy pokud možno na scéně do kostýmů Renesance, a v zákulisí sólisté Pán a Paní – převlek do Renesance, Vrba Bobo kostým a Čarodějnice kostýmy Čarodějnic (Vrána až po Dvorském tanci)

Principál zapomněl na peníze pro MUZIKANTY a ti se tedy patřičně rozčilují, pak jim je penízek dán a oni hrají druhou část motivu písničky Kejklířů od Jirky HRADILA (zpívají Renča a Sýkorka):

Renča a Sýkorka

se serdcem na dlaani

letíme k vám, pááni!

kejklovat vám buudem

až do roztrháání

kostým, šminky, masky,

dííívadelní lásky…

i když pláče duše

héérec volá touché!

i když kručí v břichu

každý má svou pýchu!

podivná sme rodina

principál náš hrrdina!

hophophophop hejáááá

hophophophop héj

hophophophop hejáááá

hophophophop héééj

Principálka

pak Principálovi podává košili na Renesanci – Principál si ji obléká během konverzace se Slavojem (Principálka mu i pomáhá zašněrovat rukávy)

Slavoj

se hrne k Principálovi a začne ho přesvědčovat na novou hru, kterou píše

Principál

ho usazuje – celkem přátelsky, že spíš se má věnovat tomu, co je teď a že stejně nejsou peníze na novou hru

Slavoj

začne jako „Tragéd“ začne důrazně recitovat

Ač u pramene jsem, já žízní hynu 

horký jak oheň, zuby drkotám,

dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,

nahý jak červ, oděn jak prelát sám

Principál

ho teď už přeruší dosti autoritativně s tím, že se má koukat rychle chystat na další představení,

Slavoj

se ješitně urazí, že půjde klidně někam jinam hlásat slávu svých veršů, vskočí do hlediště a jde hledištěm pryč,

Muzikanti

po obdržení penízku zmizeli do zákulisí a mají pohodičku…

PRINCIPÁL i ostatní nad Slavojem buď mávnou rukou nebo se smějí (tak, aby bylo jasné, že to není poprvé, co se „Pan Umělec“ urazil!), nicméně Smrže ze scény za ním volá a podává mu ruku, aby vylezl zpět a zůstal s ní a se skupinou, jinak někde pojde hlady a zimou…

Slavoj

leze na scénu, mumlaje

Krleš,Krleš!

celkem ale rád a viditelně rád pleskne Smrže po zadničce a Slavoj mizí do zákulisí (převléká se na Renesanci )

ostatní už jsou na scéně připravení na VRBU na scéně jako Dvořané

AKT III: VRBA (pozdní podzim)

za Pánem a Paní stojí Komorná s povijanem s dítkem v náručí 

Principál

začíná vyvolávat vzadu vlevo se řadí „jako k polonéze“ Dvořané

Principál

Přistupte blíže, lidé milí!

Věnujte nám malou chvíli!

Stojí Vrba hrbolatá,

Paní v jejím těle jatá…

Přestrašlivá TRAGÉDÍE

Pán když VRRRBU přizabíje!!!!

GONG!

Křtiny

tančí Dvořané v čele s Pánem a Paní, i s Komornou viz choreografie, tanec končí vyprovázením hostů (odchod Dvořanů vlevo do zákulisí – tam vyčkají další choreografie = probíhání scénou proti Pánovi)

Láska

tančí Pán s Paní radostný duet

Pán Paní po tanečním duetu něžně uloží ke spánku a Paní ještě pozvedá hlavu směrem k němu – jakoby se ujišťuje, že Pán odešel a teprve pak viditelně „zmrtví“…Pán ale neodešel, naopak se hned vrací a bere ji do náručí (už ví že je Paní v noci „divná“???), - Paní je už jen nehybné tělo, poprvé se objevuje postava VRBY, která je naopak jako obživlá

Pán

je zoufalý ale v tu chvíli je ráno

VRBA

mizí

Paní

se pohodově budí,

Komorná

jde zleva ze zákulisí kolem Pána a nese povijan s dítkem na pochování, mumlá písničku

Paní

se usmívá…

Komorná

jí předává dítě (a zůstává kousek opodál = vzorná dvorní dáma)

Paní

dítěti zpívá písničku…: Sluníčko už vychází, Sluníčko už vychází, má milá se prochází, má milá se prochází…

Paní dává pánovi dítě k pochování,

Pán

je sice bere do rukou, ale evidentně mu leží na srdci řešení divné noční situace, proto dítě předá Komorné a gestem ruky ji posílá i s dítětem pryč a vrací se k Paní – Paní chce obejmout Pána, ten ji ale bere za ruce (Komorná s povijanem mizí směrem doleva do zákulisí)

Paní moje, paní milá, vždycky upřímná jsi byla… 

Večer lehneš zdráva, svěží, v noci tělo mrtvo leží.

Paní moje, paní zlatá, zdali nemocí jsi jata?

Paní

jen nešťastně vrtí hlavou a dává si prst na ústa (jako že o tom nemůže mluvit)

pauza v recitaci

 paní

odbíhá vlevo do zákulisí

Pán

pak rozhodně dokončuje

Jeli nemoc ta závada, nechť ať přijde moudrá rada…

a rozhodně vyráží do zákulisí

Na scénu zprava lezou ČARODĚJNICE (s kotlíkem a rekvizitami):

Čarodějnice

pán

Při výstupu ČARODĚJNIC se Pán zády vpravo zezadu objeví zas na scéně, rozhlíží se, pak si všimne Čarodějnic a snaží se upoutat jejich pozornost, až na něj vyjede čarodějnice

ČARODĚJNICE zuzana

žvaní něco jako

Lidský Ekologický Odpadku, řekni co chceš, proč rušíš naši vysoce odbornou inženýrsko humanitární čarodějnickou experimentální činnost, hmmmmmmm? …

Pán

recituje (zcela vážně a úpěnlivě)

Slyšíš matko! Ty víš mnoho: víš, co potkati má koho

Pověz ty mi zjevně nyní, co se s mojí paní činí?

ČARODĚJNiCE ZUZANA

Zuzana se nejprve zamyslí a k tomu říká:

No, že seš to Ty…Pojď Merlinku, budeme čarovat…

recituje

Kterak nemá mrtva býti, když má jen půl živobytí? Zuzana

Ve dne s tebou živa v domě, v noci její duše v stromě.

ukazuje přitom dozadu vpravo, kde se zjevuje postava VRBY

ČARODĚJNICE odtančí vpravo do zákulisí – JEŠTĚ JDE PÁR VTEŘIN HUDBY ČARODEJNIC (kde se převléknou částečně do „civilu“)

Pán

pokračuje – rozhodně a důrazně:

Nechtěl jsem já paní míti, aby s vrbou měla žíti!

„Probíhání“

tančí Pán a Dvořané

Pán

se prodírá veselým davem, který přiskotačil ze zákulisí – taneční improvizace (kostým Dvořenů = Renesance)

Dav Dvořanů odtančí (pak si za scénou vyčká další choreografie = Smutek Dvořanů), Pán naopak přeběhne za scénou doprava

při mizení Dvořanů do zákulisí na scénu zprava přitančí Vrba (zatímco vlevo vzadu se objevuje vlasy si česající Paní)

Řezání vrby

tančí Vrba, Pán (vzadu vlevo Paní vlasy si česající) – vše viz choreografie - končí to výrazným „pádem“ Paní jako podťaté, Vrba „pajdá na rukách“ Pán má při pádu Vrby pocit nevítězný, spíš vyděšený – otáčí se a jde doprostřed scény a vlevo ze zákulisí vyjdou Dvořané

Smutek dvořanů

tančí vořané, pak se seskupí kolem těla mrtvé Paní

během tance Principál předá Pánovi povijan s dítkem

Pán

v náručí s povijanem s dítkem se přesunuje k ležící VRBĚ, kleká vedle ní a recituje:

Ó ty vrbo, vrbo bílá!

Což jsi ty mne zarmoutila!

Vrba

odpovídá 

Dej mne z vody vytáhnouti,

Osekej mé žluté proutí;

dej prkének nařezati,

kolébku z nich udělati…

Pán

předává Vrbě do náručí povijan s dítkem, Vrba něžně hýčká děťátko… hudba do vytracena…

GONG!

Děkovačka

Hop,hop hééj! Hop, hop, hééj!

Dvořané, Pán, Paní, Vrba v kostýmech balady VRBY,

Čarodějnice, které se uklánění nemohou nabažit…

Principál oznamuje komicky divákům, že bude přestávka,

Objevuje se Roman s rekvizitou „Stávka“/“Pře“

následuje přestávka; po přestávce: mezihra (po vrbě)

AKT IV: ŠTĚDRÝ DEN (zima)

SBOR

LEZOU UNAVENĚ A ZKŘEHLE NA SCÉNU do hloučku uprostřed

MUZIKANTI

hrají pomalu a smutněji (nálada: je zima, bude hlad!)

SBOR

dorážejí na Principála a Principálku, že chtějí peníze a jídlo

Principál

je smutný, odmítá ostantí s tím, že se málo vybralo při posledním představení a všichni by si furt jen pchali teřichy a chlastali a chtěli si spát jak panstvo v hostinci …a teď sněží a nedá se hrát a nejsou už peníze ani na jídlo, natož na nocleh!

Principálka

chlácholí Principála i ostatní, že se vždycky ze všeho dostali a že ona přec jen aspoň kúštek chleba koupila…… rozděluje přitom krajíce chleba

SBOR

Všichni se začnou strkat a prát o kusy chleba …

Principálka a Principál: No tak, neperte se! Vždyť je Štědrej den! Budeme hrát! Lidi budou štědří, vyděláme, rychle, jděte se chystat…

Muzikantům dá Principálka (říká jim: Por Vás mám něco lepšího!) po kusu vánočky, ti jsou spokojení a mizí i s vánočkou v zákulisí z pohledu diváků doleva (a opět mají pohodičku)

Mezihra

Dáša

se přibatolí s lahví na scénu vpředu a sedá si na židli, kterou donesla Hana

Principál

začíná vyvolávat

Štědrej den tu máme dnes!

Pojďtež fšici na náves!

Během vyvolávání na scénu přiskotačí sbor ostatních (kostýmy „civil“)

Principál

Sehrajem Vám mystérium,

Štědré noci baládium…

Kterak panna přerozmilá,

Mládence si vymodlila.

Druhá panna krásná, svěží,

Ve hrobě však mrrrtva léží…

A poučení???

Principál ukazuje dramaticky do diváků

Magika a kouzla noci

nejsou vždy jen ku pomoci…

GONG!

sbor

udělá „štronzo“

PRINCIPÁLKA

na scéně jakoby v roli Vypravěče

Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,

v krbu se svítí, stará podřimuje,

DÁŠA

pořádně chrupne

PRINCIPÁLKA

Toč se a vrč můj kolovrátku!

Však jest adventu již nakrátku

A přede dveřmi Štědrý den!

Během recitace „Toč se a vrč… se na scénu přimotají holky – „jako větrné mlýnky“

Pánové se postaví do pózy a bez hnutí stojí podél scény vzadu připraveni na choreografii Štědrej večer nastal…

Vrána

zvučně a radostně

HOJ, ty Štědrý večere!

Holky

Na to holky jedna přes druhou rovněž radostně (ale tajemně šeptat!)

Ty tajemný svátku…

Koledy

tančí se podle choreografie tři části:

Štědrej večer nastal 2 sloky

Pásli ovce Valaši – 2 sloky

Tančí se podle choreografie, ve Valaších je sólo Andělíčka

hrají MUZIKANTI zpívá ZUZANA

DÁL HRAJÍ MUZIKANTI VÁNOČNÍ KOLEDU (1. sloku zpívá Zuzana a Renča,pak Renča sama)

Po odtančení KOLED sbor mizí ze scény

někteří se RYCHLE převlékají na „vločky“, Zdenek doplňky do kostýmu Mládence, Hana (Renča) a Marie (Sýkorka) do kostýmu podle svých rolí

Muzikanti Renča a Dušan také mizí v zákulisí vlevo

zprava přicházejí Hana (Renča) a Marie (Sýkorka)

sýkorka

recituje tajemně

Hoj, já mladá dívčina, srdce nezadané

mně na mysli jiného, jiného cos tane!

Renča

se přidávává

Tu prý dívce o půlnoci, při luně pochodni, souzený se zjeví hoch, ve hladině vodní…

Vločky

tančí Renča a Sýkorka a sbor– viz choreografie – ke konci se sbor vloček vymotá ze scény

Sýkorka a Renča klekají – vpředu uprostřed scény a dívají se do baletisolu= do hladiny jezera

Vypravěč

Nastala půlnoc, všech nocí máti,

Půlnoc po Štědrém večeru

zvolá

HANO!

Vzadu na scéně

Vidina 1

tančí Zdenek (Mládenec) sólo – nálada: silnej, pohlednej, žádoucí chlap… - viz choreografie

Renča P. se dívá do baletisolu a projevuje tiché nadšení, že ji čeká svatba!, Sýkorka sice sdílí radost s ní, ale je napjatá,co uvidí ona!!!

Slavoj

zvolá

MARIE!

Vzadu na scéně až u horizontu

Vidina 2

tančí určení tanečníci – viz choreografie –vynoří se Kříž (Králík) a 2 svíce (Dáša a Zuzana)

Zuzana

ke konci tance 2. VIDINY zvolá:

Miserere mei!

Sýkorka

se opravdu smrtelně vyděsí a tančí

Smrt

sólo Marie viz choreografie

Renča se napřed natahuje k ní, kousek tance, ale pak v hrůze prchá (bere přitom lampu) do zákulisí vpravo (kde si bere závoj)

ostatní mezitím si v zákulisí berou vesty ke kostýmům – určené dámy bílé SVATEBNÍ, určení ostatní černé POHŘEBNÍ – pánové = zvedači, Zuzana a Dáša = plačky, Pavla a Alice -= nosí svíce

Králík bude třímat Kříž a tančí Svatbu i Pohřeb

Po dotančení Mariina sóla (Sýkorka zůstává ležet na scéně vlevo vpředu) následuje

Svatba

následovaný tancem Pohřbu (vše viz choreografie)

Závěr – po doznění hudby Pohřbu – všichni na scéně „ŠTRONZO“ = úplné znehybnění… pánové klečí = přikrývají hrob, Marie (Sýkorka) leží,

Slavoj stojí v jejích nohách jako kříž, Zuzana a Dáša klečí u hlavy Marie,

Králík, Alice a Pavla dle choreografie a následuje:

Slavoj

zvedá hlavu a recituje v roli Vypravěše

Toč se a vrč, můj kolovrátku!

Všecko ve světě jen na obrátku

a život lidský jako sen!

po recitaci Slavoj zůstává stát jako kříž a hlavu zvedá

Zuzana

recituje jakoby v roli Vypravěče:

Však lépe v mylné naději sníti,

před sebou čirou temnotu,

nežli budoucnost odhaliti,

strašlivou poznat jistotu!

po recitaci nehybná scéna pohasíná a zazní

GONG! - MUZIKANTKA RENČA

Mezihra

před V. baladou –(DCEŘINA KLETBA), po skončení balady ŠTĚDRÝ DEN

Principál

vybírá peníze, ale asi se to moc nedaří, tak úpěnlivě žádá

Buďte štědří, lidé dobří… dyť je ŠTĚDREJ DEN! …Přijdou, kouknou, nezaplatěj….

SBOR

sundávají předchozí doplňky kostýmů (zůstávají v „civilu“), unaveně balí věci, tuší, že zas nebude na pořádné jídlo, když se moc nevydělalo, přestože je štědrý den…

Hana

Tož Principále, Principále, pome jinam! Jinde nám dajú!

Principál

Ale nemožeme, cesty sou zavátý, není kam jít, buďte rádi, že máme kde spát ve stodole na seně…

Slavoj

se však se vrhne na smutného Principála

(POZOR: následující konverzace mezi Principálem a Slavojem je textově jen „pomocná“:)

Slavoj zas nutí Principálovi:

Otče Principále, třeba by byl větší úspěch, kdyby se náš umělecký soubor naučil MOJI novou hru… co takhle to alespoň vyzkoušet??!!

SBOR

zaposlouchali se s nadějí, ale pak mávnou rukou, sklopí hlavu a jdou zády k divákům dozadu (řadí se na Ctihodné – určení rozdávají prasečí masky)

Principál

na Slavoje

Cákriš, dej si vodchod! Málo peňázů…dem zas do sena…. Takle za chvílu pude vo život komediantů a né vo tvý básničky!

Slavoj

Ale právě že proto jde o moje básničky, vždyť nám mohou vydělat!

Principál

Tvý básničky nic nevydělaj!

Slavoj

Ale Otče Principále, vždyť ty víš, že moje zbásněná hra JE dobrá,……, pravdivá, ze života!

Principál

Jo, zas nějakej Vijón,Lidi sejřej na pravdu, těm de jen vo éfekt… musely by bejt pěkný pro bohatý lidi, aby zaplatíli!

Slavoj

ale třeba by porozuměli i bohatí…pravdě se dá rozumět!

Principál

Blbost…a drž už klapačku, hernajs a U Joviše, nebo se fakt seber a táhni si jinam… (a Principál jde naštvaně taky jako balit)

Slavoj

ve světle boďáku recituje a jde přitom dozadu ke sboru, který stojí zády k divákům

Františku, už tě nepotěší,

Že Francouz jsi a ze vsi zdejší

Teď

TEĎ

Na krk oprátku ti věší, ať hlava pozná,

Oč je prdel těžší!

Začíná hudba a na obličeje se nasazují prasečí masky - následuje

Ctihodní

Ve Ctihodných jsou tančící (v „civilu“ s prasečími maskami) viz choreografie

po CTIHODNÝCH

Principál

souhlasí, že se zkusí příští rok Slavojova hra, ten má obrovskou radost a ostatní sundali masky a tleskají mu…

SÝKORKA

Do zákulisí vlevo nenápadně hned při končení CTIHODNÝCH zmizla Sýkorka a teď nadšeně vybíhá a volá na všechny:

Lidi, máme štěstí, komediantský štěstíčko!!!…Místní pan správce je vdovec a nechce bejt na štědrej večer sám samotinkej..

SBOR

na tohle začnou reagovat, nechají všeho, co dělali a sesypou se kolem Sýkorky

Sýkorka

Pan správce nás zve do mázhausu na jídlo a pití, dyž mu zatancujem! Naši muzikanti už mu tam vržou,co to dá…

Muzikanti

v zákulisí hrají kus od scény kousek melodie dle svého gusta

SBOR

jeden přes druhého projevují nadšení…a skotačí do zákulisí vlevo

Principál

téměř zpěvně

díííky Pánubóhu a Thálii, zas nám něéékde nálijí!“

poslední se snaží odskotačit ze scény Sýkorka s Hanou…

Principálka

křičí směrem do zákulisí:

Jo, jen ať za ten kus žvance zas nemáme malér s holkama, známe to tancování pro pány … a někdo musí hlídat ,nééé???…zakopne o ty dvě poslední: Zůstat, hlídat…Principálovi to dneskajc haraší v kebuli a mrmlá: nechat všecken náš majeteček jen tak ve stodole …

Sýkorka a Hana protestují……

Sýkorka

Já jsem to domluvila! To je nespravedlivý!

Hana

Já su tady néstarší!

Principálka

Máte smůlu, ty ty nejstarší právě proto ju budeš hlídat………

pak smířlivěji

Hele, však já Vám sem pošlu jídlo pití… a mizí také doleva

Sýkorka a Hana - vlastní konverzace dle zkušenosti a improvizace ………vede to k DCEŘINĚ KLETBĚ

AKT V: DCEŘINA KLETBA (zima)

Principál a ostatní jsou v zákulisí vlevo, jsou v kostýmech „civilu“ (včetně Muzikantů ještě možná zní předchozí veselý hudební motiv velice tlumeně)

na scéně Hana a Sýkorka vedou konverzaci asi v tom duchu, že jsou naštvaný, že zas nebudou mít veselej večer, Hana vrčí, že ona tedy půjde spát, ale Sýkorka pak napadne, že když Principál dovolil Slavojovi hrát jeho vlastní hru, tak ony by si třeba mohly prosadit a samy zahrát hru, která se jim už dlouho líbí, je to horor a to mají všici lidi rády…….a když se tu tak nuděj, zatímco ostatní si cpou teřich a prolejvaj hrdlo, mohly by si tu hru třeba trošinku vyzkúšat, šak už se ju naučili aj nazpaměť, jen tak, jakoby to ale hrály pro diváky, páč do zdi nebo do sena se hrát nedá, tak tedy budou hrát tam, co je ta kopka hnoje (ukazují přitom právě na diváky) a v kostýmech a s vyvoláváním… při konverzaci se radostně převlékají do kostýmů k Dceřině kletbě…

Muzikanti

v zákulisí končí a je tam TICHO!

Hana

vyvolává

Kdož máš nohy: mladí, staří, všici spěšte sem,

Přeúúkrutné smérti dráma nynčko předvedem..

Sýkorka

hlasitě

GONG!

Hana

tlumeně

Ešče NE! a pokračuje: Vo hříchu, jenž k vraždě véde,

mládenec dyž Pannu svéde…

Sýkorka

Varujte se Matky milý, aby Dcérky samy byly…

Hana

A VČÍL gonguj!

SÝKORKA

GONG!

Sýkorka a Hana tančí DCEŘINU KLETBU JAKO DUET s recitací…(rekvizita židle!)

SBOR

Ostatní jsou v tichosti v zákulisí, jen v určený okamžik se vynoří ze zákulisí Vrána a Kolomaz (nesou oprátku), Sýkorka se pověsí a pánové zase jako stíny zmizí do zákulisí - viz choreografie

GONG! (zazní ze zákulisí!!!)

Po skončení DCEŘINY KLETBY DĚKOVAČKA Hany a Sýkorky – hodně teatrální, jako že si to jen zkoušeli ve stodole a nehrály pro diváky…

Do toho se ze zákulisí ozve hluk a začne

přechod k VODNÍKOVI po DCEŘINĚ KLETBĚ - MEZIHRA

Po skončení DCEŘINY KLETBY DĚKOVAČKA Hany a Mirky – taková jako hodně teatrální, jako že si to jen zkoušeli ve stodole a nehrály pro diváky…

Do toho se ze zákulisí ozve hluk a začíná

Mezihra

před VI. baladou – (VODNÍK)

ze zákulisí lezou všichni herci rozjaření jídlem a pitím, S VÝJIMKOU Principála a Principálky

Slavoj a Kolomaz totálně ožralí – Kolomaz chce čůrat směrem k divákům, ale někdo ho otočí a odvléká

Slavoj

recituje nachmeleně

Být či nebýt, toť otázka…
blít či neblííít
, toť možná blííízká skutečnost…
a dost…

Do tohoto výjevu MUZIKANTI Renča a Dušan začnou hrát třetí část motivu písničky Kejklířů od Jirky HRADILA, zpívají Renča a Sýkorka:

Juž vodchází zíííma,

Jaro bejvá prííííma

Tak ať se štěstí směje!

Hopsa, hejsa, jéje!

Dyž publikum píská

Tak to principál nás ztříská

Ale dyž nám tleskaj páni,

Jó, tak to je radování!

Hophophophop hejáááá

Hophophophop héj

Hophophophop hejáááá

Hophophophop héééj

Ostatní oddychují po veselé noci a je příjemně opilá pohoda

Do toho se ale se ze zákulisí ozve hrozná hádka:

Principálka

hystericky (jsou slyšet i facky!!)

To je furt to samý, rok co rok, něco podobnýho a dycky průšvih…

nidká si nedáš pokoj, jak vidíš mladý masíčko!!! Kde je ta BLONDÝNA, cos ju uhantýroval do tý hlavní role…!!!

Principál

se brání, ale spíš velice smířlivě a trochu unaveně

No, tak mámo, no…tož každá ví, že miluju eném tebe a …….. ……..no šak to uplantáme i bez tý cácory cizí…

Principálka

do toho

Uplantáme? My nic neplandáme…

My sme poctivý komedianti

Během hádky jdou na scénu a

Principál

prosí dcerušku Sýkorku

Hele, drunko mojá, tak tu roli vem, dyk je tuze fajnová…

Sýkorka

se nenechá uprosit

Jó, to tak, najednou dcerunka, to by se ti hodilo…

Sbor

vystrčí dopředu Alici

Principálka

je namíchnutá

Cooo, todle???

Alice

Joj, a prečo ja?

Sbor

Neumí čéésky

Principál a Hana (matka Alice) naopak Alici propagují, Hana ji povzbuzuje, že teď už bude :Primabarelína…

Principálka

holt uzná, že jiná možnost není, ostatní žene do zákulisí se převlékat - (ostatní se převlékají do kostýmů k VODNÍKOVI (Vodník, Vodní bytosti, Roman a Slavoj = Krabi)

Na scéně je Alice a Principálka a jako se zkouší role Dcery z Vodníka

Alice

Půjdu matičko na jazero, šátočky sobě vyperiem

Zuzana

Jaký jazero? Jaký šátočky? Česky! Zkus to znovu!

Alice

Půjdu matičko k jezeru, šátečky sobě vyperu

Zuzana

No, to už bylo lepší, tak ještě jednou…

Alice

Půjdu matičko k jezeru, šátečky sobě vyperu

Zuzana

No to už by sšlo, tak a teď honem se přvlíkat, musíme začínat..

Principálka a Alice mizí v zákulisí a honem se obě přévlékají na Vodníka

AKT VI: VODNÍK (blíží se jaro!)

Principál

začíná nadšeně a téměř jakoby dojatě vyvolávat:

Co se na ty dvéře déře?

To zas jaro na svět léze…

Jaro…JARO!... Lásky čas!

Milovat chce každej z nás!...

ALE ?

Osud hnedle dá ti pěstí..

tuhle část říká čím dál rychleji – až vyráží ze sebe

Nejni manžel dycky štěstí!
Štěstí…Život…

a zpomalí do

„veme Ďas!

V chvilce hrůza zmrazí Vás,

Štěstí… Život… veme Ďas!

A končí jakoby ironicky k divákům

Nevomdlete, prosím vás…

GONG!

Principál

zmizí ze scény, prázdná scéna má světelně pochmurnou náladu

VODNÍK

natahuje přes scénu po zemi fáčovinu

VYPRAVĚČ

se vynoří se Slavoj a recituje jako VYPRAVĚČ (má kostým “kraba“)

Na topole nad jezerem

Seděl vodník pod večerem

VODNÍK

navazuje

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť!

Zelené šaky, botky rudé,

Zejtra moje svatba bude,

sviť měsíčku sviť,

ať mi šije niť!

Na scéně První tanec

DUET Panny a Matky

Zuzany – viz choreografie, po tanci následují texty:

Alice

Půjdu, matičko k jezeru, 

Šátečky sobě vyperu

ZUZANA

Ach, nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

nechoď, dceruško, k vodě ven.

VYPRAVĚČ

recituje

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti, -

Cesta k jezeru

Alice

kratší sólo, ale už jdou na scénu i Vodní bytosti (tanečníci s pruhy fáčoviny) - viz choreografie

VYPRAVĚČ

recituje

První šáteček namočila

Alice

padá do vody – viz choreografie

VYPRAVĚČ

tu se s ní lávka prolomila…

a na topole podle skal

zelený mužík …

VODNÍK

…vynoří se a rukama udělá: tlesk, tlesk, tlesk

Vodní tanec

Duet Alice a Vodníka, k tomu ale také sbor Vodních bytostí i Krabi (Roman a Slavoj) – vše viz choreografie –

ALICE

po tanci jde špalírem s dítětem v náručí

Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

Ty se na mě usmíváš,

já žalostí hynu.

Obluzena, polapena

v ošemetné sítě:

nemá žádné zde radosti,

leč tebe, mé dítě –

VODNÍK

Co to zpíváš, ženo má? 

Nechci toho zpěvu!

Tvoje píseň prokletá,

popouzí mne k hněvu.

Alice

Stokrát jsem tě prosila, 

přimlouvala sladce,

bys mi na čas, na kratičký,

dovolil k mé matce.

Vodník

Nezbraňoval bych ti já 

k matce tvojí chůze:

ale liché mysli ženské

obávám se tuze!

Odchod z jezera

Vodník

s dítětem v náručí (vzal dítě Alici a ta ho prosí o návštěvu u matky – viz choreografie)

Od klekání do klekání

dávám lhůtu tobě;

avšak mi tu na jistotu

zůstavíš to robě.

Alice

vyděšeně, ale i s nadějí „vychází z vody“, zatímco Voda, Vodní bytosti i Vodník „se vsakují“ do zákulisí, jen vzadu ještě chvíli se komíhá fáčovinou (2 pruhy a při zemi, Vodní bytosti klečí)

Na scéně se objevuje Matka=Zuzana a objímá se s Alicí -

DUET dcera a matka

po tanci následují texty

POZOR: během textů se Vodník různě plíží scénu (viz režie)

ALICE

Sbohem, má matičko zlatá, 

ach, bojím se večera! –

ZUZANA

Nedopustím by tě v moci

měla vodní příšera!

VYPRAVĚČ

Přišel večer. – Muž zelený

Chodí venku po dvoře…

Zuzana

Vrah jezerní nemá k tobě

žádné moci nahoře!

VODNÍK

Pojď již domů, ženo moje!

TRIO Alice, Matka, vodník

DO TANCE (ztlumit hudbu k textu)

VODNÍK

Pojď již domů, ženo moje,

pláče, dej mu pít!

ALICE

Ach, matičko, muka, muka –

Pro děťátko srdce puká!

Zuzana

Vari, vrahu, do jezera! 

Nikam nesmí moje dcera;

a pláče-li tvé děťátko,

přines je sem na náš práh

následuje šílená scénická hudba a pohybové divadlo (něco mezi tancem a hraním):

na pravé straně scény se Mirka tiskne k ochranitelské Matce=Zuzaně (prostorově viz režie)

Vodník

kolébá v náručí velmi „lidsky“ dítě - něžně a hned zas ho prudce tiskne k sobě … výrazově je šílený – stejnou měrou vztek a zoufalství otáčí se zády k divákům (POZOR – jak se otočí, nastane v mžiku (bez stmívání) absolutní TMA)

Ve tmě Vodník položí „dítě“ ve dvou kusech na zem a přemístí se bokem (prostorově viz režie) – rozsvítí se světlo „sprcha“ shora – na „dítě“

DO této akce (zastavit hudbu)

VYPRAVĚČ

Dvě věci tu v krvi leží

mráz po těle hrůzou běží:

dětská hlava bez tělíčka

a tělíčko bez hlavy…

Zuzana

se otáčí k Alici ta uvidí mrtvé dítě a šíííleně zařve

hudba se zase rozezní a pokračuje pohybové divadlo: celou scénu překrývá postupně fáčovina, s níž přišla Voda a Vodní bytosti – překrývá zoufalého, v křečích se svíjejícího Vodníka, zoufalou Matku=Zuzanu a blíží se ke zcela strnulé Alici – ta v zoufalém gestu odstrčí Matku=Zuzanu a pak sama v kleku se posunuje dořwedu na scénu, zatímco fáčovina pokrývá Vodní Bytosti pak se fáčovina pustí z rukou a dopadá na všechny na scéně…

udělá se TMA na scéně, jen hudba ještě chvíli doznívá…

GONG!

Děkovačka

„Hop,hop hééj! Hop, hop, hééj!“

všichni v kostýmech z Vodníka

ZÁVĚR PŘEDSTAVENÍ

Principál

Hop,hop hééj! Hop, hop, hééj!

více a více unaveně, pak si unaveně sedne s kloboukem v ruce na kraj scény

SBOR

nadšeně jeden přes druhého žvaní (včetně MUZIKANTŮ): jak se představení povedlo a co bylo diváků a jako balí své věci a hlavně se Vodník, a Vodní bytosti převlékají do „civilu“

Principál

se tiše jakoby nakloní na stranu, Principálka na něho volá, že má jít vybírat peníze…utečou mu diváci když jí Principál neodpovídá a nezvedá se, jde do něj šťouchnout, pak s ním třepe, napřed hartusí, že „snad dědkovatí, když chrní hned po špílu“,

Principálka

začíná propadat panice, ale myslí si, že jen omdlel

panenko skákavá, von je snad omdlelej!

SÝKORKA

to už k nim doběhne Sýkorka, sáhne na Principála a dojde jí to, vykřikne něco jako

Von je mrtvej!

Principálka

poprvé za celou hru řekne

Táto!

SBOR

Ostatní se sbíhají (třebas i napůl převlečení) a shlukují se kolem ležícího Principála. Mezi nimi se prodere Slavoj a vezme Principálovi z ruky klobouk,

Principálka

je v šoku, úplně „mimo“,

Sýkorka

pláče

MUZIKANTI

začínají hrát nějakou smutnou písničku

SBOR

Všichni jdou do zákulisí, pánové s Králíkem v náručí, na scéně zůstává jen zmatený a smutný Slavoj

KOLOMAZ

 ze zákulisí se ozývá text jakoby se konal pohřeb…mluví

Loučíme se s naším druhem…

Přijmi jej do svého světla, ať vidí tvou tvář

SBOR

AMEN!

pozn. kdo se nestihl převléct do „civilu“, činí tak rychle v zákulisí

Pak se na scénu postupně trousí všichni, včetně zdrcené Principálky a uplakané Sýkorky

MUZIKANTY

hraná písnička se prolne s reprohudbou

Tryzna

viz choreografie

MOTTO této herecko-taneční akce: SMRT PRINCIPÁLA= přítele a otce kejklířů je zlá, ALE ŽIVOT jde dál, MUSÍ SE HRÁT, PROTOŽE HERCI SE MUSÍ UŽIVIT a neumějí ani nechtějí dělat nic jiného, hraní je pro ně životní nezbytnost….takže následuje:

Slavoj

začne shánět ostatní do hloučku– někteří napřed trochu nechápou, co dělá, dámy ještě tančí se smutnou Sýkorkou, Slavoj pak přijde k Principálce

Musíme jít dál, musíme hrát, nic jinýgho neumíme, musíme jít

Principálka

mu dá Principálský klobouk

Slavoj

dál vyzývá všechny k cestě na další štaci – a staví se do čela 

SBOR

si berou svoje věci, dostávají se „do normálu“ až do „opatrné radosti“, že půjdou zase dál, všichni se řadí … a jdou jako na další štaci – vepředu Slavoj, jdou všichni i MUZIKANTI po obejití půlky scény dozadu k horizontu, se všichni čelem k divákům, pustí své věci a jdou postupně blíž a a zpívá se jedna sloka PÍSNĚ KEJKLÍŘŮ (zpívat budou zpěvu všichni: hrají MUZIKANTI – hudba od J.HRADILA:

Táhnem celým krajem,

Tancujem a hrajem,

Od zimy do léta,

(nejmíň) třikrát kolem světa!

Se srdcem na dlani,

Letíme K Vám páni,

Kejklovat Vám budem,

Až do roztrhání….

Hop hop hop hop hejááá

Hop hop hop hop héj

Hop hop hop hop hejááá

Hop hop hop hop hééééééééééééééééj

NO A PAK DĚKOVAČKA SKUTEČNÁ, DO NÍ SE SAMOZŘEJMĚ PŘIŘÍTÍ i KRÁLÍK